Stručná historie zaniklé kapely

Aplikace

Útlum, aneb bránili jsme svou vlast a pak se pohádali

... pokud chcete něco dělat dobře, nepříbírejte k tomu ženskou

První známky krize byly docela nenápadné. Změněné chování členů souboru sice mohlo vést k odeslání dotyčného do známého brněnského šaškecu (psychiatrické léčebny s adresou Huskova 3), nicméně nic nesignalizovalo, že v srpnu 1984 odehraje soubor poslední zábavu v Kochánově. Na zkouškách vládla dobrá nálada.

Fotka ze zkoušky v Ivančicích - kytarista (nedatováno)

11125 b

Fotka ze zkoušky v Ivančicích - a ještě jednou kytarista (nedatováno)

11497 b

Fotka ze zkoušky v Ivančicích - baskytarista (nedatováno)

10166 b

Výše uvedené fotografie ostatně hovoří jasnou řečí. Na druhé fotografii si povšimněte i rozesmátého kapelníka. Inu, ne nadarmo se hovoří o potápějící se lodí a palubě na které je pořád ještě veselo...

Opravdu rána přišla ze strany bubeníka někdy v březnu 1984. Jednou, tento obvykle hlučný chlapec, působil velmi zadumaně a pravil: Kluci, co byste tomu řekli kdybych se oženil?. Žádné rozmlouvání nepomohlo a tak byla první svatba v kapele. Bubeník prozřetelně uspořádal oficiální hostinu bez kamarádů a potom byla méně oficiální, ale o to veselejší zábava u novomanželů v bytě. Jak to řešili se svatební nocí nevím, ale získal jsem tam skvělý recept na tvarůžky: to namažete krajíc chleba sádlem, na to lípnete ta dva až tři tvarůžky a celé to posypete sladkou a pálivou paprikou a kmínem. Dodnes si to takhle dělám. Není nadto, když je nevěsta dobrá kuchařka. Alespoň jednu fotku z téhle svatby sem dám.

8184 b

Největší ranou bylo však ukončení spolupráce s Nova klubem a tím ztráta zkušebny a části aparátu. Kapelník Jan Hlaváček a zpěvák Karel Heřman se postupně od souboru odpoutali (a nutno říct, že i naopak). Jejich další úspěchy jsou dokumentovány v sekci Poděkování spolupachatelům Zdecimované zbytky se stáhly do azylu bubeníkova domu v Mohelně, kde ve sklepní alkovně probíhaly zkoušky. Jak to mohla bubeníkova žena strpět a přežít, dodnes nechápu. Dokonce nám vařila i výborné obědy. Nicméně s vystupováním na zábavách byl, alespoň dočasně, konec.Kytarista hrál na kopii kytary ARIA XP series - vlastoruční výroba, tremolo okopíroval z kytary Woshburn Slávy Zadražila ze souboru Meteor (jednou jsme šli u Bače na chatě v Budišově z hospody a zašli jsme na zábavu, kde hráli - Horkáč tam usnul na bubnu). Úžasné na tom bylo, že celou kytaru včetně mechanického tremola a zámků strun vyrobil na koleně, a ono to skvěle fungovalo.

V souvislosti s ukončováním studia na vysoké škole vyvstal další problém a tím byla vojna. V té době byly absolventi vysokých škol povoláváni na jeden rok, aby bránili vlast, socializmus a mír se zbraní v ruce. O tom, že tehdejším velitelům bylo jasné, že nejlepší obrana je útok svědčí tento autentický dokument Vzhledem k tomu, že tyto stránky používají rámy a já si doposavad (10/2005) myslel, že se nedá zadat přímý odkaz, tak tady je návod:

   Československá armáda poválečná
   Studie a materiály
   Válečný plán (1964)

Po upozornění mailem ze dne 3.10.2005 od anonymního, nicméně vzácného čtenáře doplňuji přímý odkaz na tyto stránky: autentický dokument-přímý odkaz

Pokud to přijde někomu jako neuvěřitelné, tak to je realita.

Jako prvního postihla vojna v říjnu 1985 kytaristu Vladimíra Navrátila, ten byl přidělen k dělostřelecké rotě v Dobřanech u Plzně. Z působiště posílal zoufalé dopisy, rozkaz dělo chop! raz, dva se stal téměř legendárním. Asi v prosinci se dva pozůstalí (bubeník a baskytarista), kytaristova dívka Lenka a manželka bubeníka rozjeli za Vladimírem podívat. Setkání bylo velkolepé a ani značná nepřízeň počasí nenarušila přátelskou atmosféru. Cesta zpět byla strastiplná především pro bubeníka, který řídil v mlze a na sněhu auto plné spících spolupasažérů. Má dodnes můj obdiv. Někdy na jaře se kytarista oženil, vzal si již zmiňovanou Lenku. Ženil se ve vojenském, pak to svlékl a málem ho zavřel nějaký idiot lampasák. Naštěstí se to vysvětlilo. Na svadbě byly přítomní i oba spoluhráči.

V říjnu 1986 se kytarista vrátil domů a na vojnu šli pro změnu baskytarista a bubeník. Bubeník skončil u roty elektronického boje v Českých Budějovicích, baskytarista jako štátkrypl (omezení C) jako metodik vojenských osvětových knihoven u roty týlového zabezpečení brigády protivzdušné obrany státu v Chomutově.

Nebyli bychom to však my, abychom i v drsně nepříznivých podmínkách služby vlasti, nezkoušeli dělat muziku. O bubeníkovi moc zpráv nemám (a doufám, že mi sem něco doplní). Takže se rozepíšu o baskytaristovy ( tam to mám takříkajíc z první ruky) a kytaristovi. Kytarista v Dobřanech založil kapelu Tlampač a ve chvílích volna to dotáhli hodně daleko (do finále) armádní umělecké soutěže ASUT kde obsadili pěkné čtvrté místo.

Baskytarista se ve funkci metodika neskonale nudil, neboť mu nikdo neřekl co má dělat, tak nedělal raději vůbec nic. V rámci zachování duševního zdraví a také faktu, že usoudil, že 23 hodin spánku denně není zrovna zdraví prospěšné, působil hned ve dvou souborech. Jednom laděném do folku zvaném Špagi band a druhém rockovějším. S folkovým se dostal až na divizní kolo ASUTu, kde ovšem porota nerozdýchala úpravu pochodové písně Na obloze jiskří večernice do 3/4 rytmu opepřeného verbuňkovým sólem na trubku.

Oba zmiňovaní se vrátili v říjnu 1987 vcelku v pořádku. Pokračovaly zkoušky v Mohelně v domě bubeníka. kytarista se v té době odstěhoval do bytu v Krhově u Hrotovic a působil v místním JZD. Tady nějak přesvědčil předsedu o potřebnosti rockové kapely pro zdárný rozvoj vesnice. Tím se ovšem vyřešil i problém se zkušebnou a aparaturou. Zkušebna byla ze začátku v objektu pod patronací Osvětové besedy Hrotovice v památníku F.B. Zvěřiny. Měli jsme od nich bicí, krabičky DOD (chorus, distortion) a digitální echo Tesla. Posléze byla odsunuta na méně exponované místo do Kulturního domu v Udeřicích. U tohoto KD se musím pozastavit. Jednalo se o víceúčelové zařízení, v přízemí kravín a prasečák, v patře Kulturní dům. Jediná tekoucí voda byla v kravíně a celý sál se vytápěl jedněmi obrovskými kamny na uhlí a dřevo. Za okny na parapetech byla asi dvoucentimetrová vrstva chcíplých much. Na nádvoří byl obrovský hnojník mnohdy ozdobený zdechlým prasetem podivně růžové barvy. Ale jinak to bylo vynikající místo pro uměleckou tvorbu.

Ta ovšem nešla dělat ve třech. Proto začala sháňka po zpěvákovi a případně i druhém kytaristovi. Při této příležitosti byl do souboru kooptován Zdeněk Svoboda jako potenciální zpěvák. Moc to nešlo a tak se rekvalifikoval na zvukaře a hlavně velmi schopného textaře

Dvě malé ukázky z jeho tvorby jsou zde:

  Poselství  (Originál Judas Priest)
  
  Koráb leží v troskách, přežil jsi to sám
  Doufat že ne, zbytečné se zdá
  Poznáváš ten pocit, říká se mu strach
  A co lidé, jak tě budou brát

  Ne nemáš jinou krevní skupinu
  A tvář se lidem podobá
  Tak neříkej mi že chceš po setkání
  Nemusíš se bát

  Ref.: Jdou lidé ……..

  Zase cítíš bolest, váháš s poselstvím
  A přemýšlíš zda to pochopí
  Teď podáváš Zemi ruku pomocnou
  A bojíš se že ji nepřijmou

  Ne nemáš ……

Nebo další:

  
  Hoď si korunou  (Judas Priest)
  
  Co by bylo lepší sebe se ptáš
  A s odpovědí nikdo snad
  Tak nepospíchá a na každý pád
  Snadno říká -  pojď se mnou

  Lásky znáš - kráčí tmou
  Slib jim dáš

  Je to fér, je to fér
  A stínem můžeš se stát

  Ref: Sám hoď si korunou
           hoď si korunou
       Sám hoď si korunou
           hoď si korunou

  Na řasách stín
  A ležérní tón
  Tím snadno získáš lidský rod
  Když nad kamennou zdí
  Se probudí pláč
  A sny se stanou skutečné

  Hop trop hrej - pálí snář
  Je falešnej

  Jak můžou dál
  Moje city to nechtěj
  Dvě možnosti máš
  Kterou ? 
  Tak hrej, tak hrej
  Tak hrej, tak hrej    sólo

  Je to fér, je to fér
  A stínem můžeš se stát

  Ref: Sám hoď si korunou
           hoď si korunou
       Sám hoď si korunou
           hoď si korunou

Hledání zpěváka bylo nicméně korunováno úspěchem v podobě skvělého Ladislava Kociána. V případě druhého kytaristy měl soubor také štastnou ruku a získal Miroslava Štefku.

V této podobě se zkoušeli a nazkoušeli písně od Iron Maden, Deep Purple, Judas Priest, Rainbow a mnoha dalších, které začali tvořit páteř repertoáru. U některých věcí si dnes i říkám, proboha jak jsem mohl tohle zahrát. Svoboda, kterou jsme získali pod patronací místního JZD byla takřka bezbřehá. Stačila jedna brigádnická akce na dožínkách a bylo možno žádat mixpulty, různé flangery a digitální echa, které jsme skutečně obdrželi. Postupně vše spělo k první zábavě (zatím na černo a bez přehrávek), která proběhla asi 9.5.1989 v KD Údeřice. Úspěch s malou skvrnkou na kráse. Tou skvrnou byli místní chasníci, kteří nejenže přišli ozdobení věnci položenými u pomníku padlých, ale také vybaveni litinovým křížem s betonovým soklem o celkové váze minimálně 200 kg. Ten se během tance stal nepřehlédnutelným středem tanečního pódia. Nutno říct, že po produkci ho odvlekli zpět na původní místo. Měli asi dobré vychování.

Od Ladi Navrátila jsem dostal skvělý mail o tom, jak jsme, jako pořadatelé, někdy v té době, "vymlátili" zábavu v Údeřicích. Lépe to napsat nedokážu, takže cituji:

A teď ta zábava v Udeřicích. Ale je to nadýl.
Po přijetí do ZD Hrotovice se mě ekonom dotázel, zda nechci dělat předsedu SSM.
Povídám proč ?
Odpověď: "Chceš tady dělat ?" Tak jsem mu asi za týden kejvnul.
Zjistil jsem, že předsedu dělá on sám od tý doby, co přišel do družstva a
nemůže se toho zbavit a čeká na novou krev.
Každý podnik musel mít organizaci SSM, jinak by zase vedoucí
neměli prémie nebo co.
Vyložil mi úkoly organizace:
1. pomoc rostlinné výrobě při sklizni
2. zorganizovat soutěž ve střelbě ze vzduchovky
3. nasbírat staré železo a prodat do kovošrotu (bod 4)
4. výroční schůze organizace (hlavně zajistit pití a sklep)
5. zorganizovat taneční zábavu, a tak si vydělat na bod 4

Z toho důvodu jsme na den 7.5.1988 pořádali v Udeřicích taneční zábavu
se skupinou METEOR.
Bohužel se mi omluvili všichni členové určení za pořadatele,
zbytek nepřišel bez omluvy.
Zůstala jen obsluha šenku. No a protože asi byla zkouška,
tak jste tam všichni zůstali a byli jste použiti jako pořadatelská služba,
jen já jsem vám zapomněl dát pásky na rukáv s nápisem Pořadatel.
A tak sedíme u stolu, nasáváme a Lenka povídá: Hele támhle se to pere.
Kolega Horký se se slovy "Já je usadím" se zvedl, poklepal rváčovi na rameno a
hned mu jednu vypálil mezi oči.
Maník odpadl a Jaromír mírně se natřáseje si sedl a pravil "Tak se na to musí".
Za chvíli se situace opakovala, ale chlapec byl asi připraven, protože za chvíli
byl Míra na zemi v chumlu maníků. Lenka křičela na Ladě Kociána
"To nepomůžeš kamarádovi" ?(Míra měl na sobě můj svetr)
Laďa vyrazil ale hned byl zpět s rozbitým rtem, kterej mu komicky vyčníval z obličeje.
To už jsme bojovali všichni, mě tam někdo strhnul zezadu
na zem, úder do hlavy vo zem, dva dny se mi spouštěla krev z nosu.
Horkáč ležel na zemi a držel si na sobě chasníka, do kterýho všichni bušili a
když jsme to nějak rozehnali, tak po anglicku zmizel.
To už přijížděla VB - co si mysleli nevím, protože na podiu visel na věšáku
za kšandy bubeník souboru Meteor, jinak byl ale klid.
Já jsem to šel vydejchat ven a zase se tam schylovalo k rvačce, tak jim říkám
nechte toho, načež jeden na mě skočil, povalil mě,sedl si na mě a asi chtěl provést
inzultaci a já mu říkám slez ze mě vole, nebo tě zabiju. Tož tak. Pak jsem hocha nějak
skopnul a až potom zjistil že nemám hodinky. Policajti stáli okolo a něco pokřikovali
jako "dej mu" a tak.
Celkovej výdělek byl 2448,- Kčs a dva roky mi říkali pouťovej rváči.
Totiž SSM byla organizována tak, že co se vydělalo, to se propilo se členama ZO,
co zbylo, posílalo se na okres, to propili předsedové ZO a co zbylo, se posílalo
do Prahy, a tam to propili okresní a krajští tajemníci na konferencích a
celostátním sjezdu.
Toho hocha, co si ho kolega Jaromír vybral za objekt táhli pak chasníci z Radkovic
domů smykem, chodit nemohl, a myslím že měl pak neschopenku.
Policajti to ve 24.00 ukončili a byl jsem rád, protože bysme asi dostali nakládačku
všichni.

A teď s tím něco dělej !

Zdar

Nutné přehrávky před komisí kapela složila v červnu 1989 a mohla oficiálně vystupovat. Baskytarista Aleš Dobrovolný už od počátku roku signalizoval úmysl po přehrávkách ukončit činnost. To mělo za následek, že soubor potřeboval sehnat nového baskytaristu. A tím se stal Leoš Hrdý.

«nahoru

Pokračování najdete zde: Nový dech: 1989-1993

Další historii souboru lze rozdělit na etapy:

V případě problémů kontaktujte správce webu nebo si přečtěte Prohlášení o přístupnosti webu